Včerejší den jakoby se skládal ze dvou zcela odlišných polovin. Zatímco dopoledne jsme si byli hrát v lese či na louce, neboť slunce nás příjemně hřálo do zad a na nebi nebylo ani vidu po nějakém mráčku, kolem poledne se Abadon rozhodl seslat na nás jedno ze svých záštiplných kouzel. Nebe se zatáhlo a na nás začaly padat litry vody. Kampak však na nás, Abadone! My se nějaké té kapky na našich koštatech nezaleknem! Vyhledali jsme naše příbytky a odpolední program jsme přesunuli do nich.
Když jsme večer uléhali, déšť již uvadal a nesměle vykukující hvězdy na obloze dávaly tušit, že zítra se probudíme do slunečného dne. Snad nám slunce alespoň nějaký ten den vydrží.
