Archiv do roku 2020

Ve včerejších podvečerních a večerních hodinách jsme přetrhli předivo časoprostoru a vrátili jsme se do roku 1590, do doby Rudolfa II. Na rozdíl od jiných vládců, tento císař neholduje bitvám a zbroji, přehlídkám a ukřičeným hlasům maršálů a kapitánů chrabrých vojsk.  Jeho vášní jsou toliko vědy, rozličné múzy a alchymie.

Jenže co naplat, zlato v císařská pokladně nepřibývá. Náklady na odborníky různých profesí, kteří se snaží vyrobit kámen mudrců, zlato z olova či víno z vody, jsou obrovské. A výsledky? Darmo mluvit! O pruty zlata nikdo nezakopává, kámen mudrců nikde a voda obarvená na rudo je stále jen voda. A ta nepatří císařův stůl. 

Rudolf proto dopřál sluchu svým rádcům a rozhodl se uspořádat veřejnou přehlídku umění pánů mudrců a alchymistů, kteří jsou v očích dvora označováni spíše za šarlatány a tmáře, ne-li rovnou podvodníky či ještě hůře – za teoretiky! Také veřejně vyhlásil, že pokud shledá pány „odborníky“ nedostatečně erudované, nechá je s hanbou ze svých služeb uvolnit a z Pražského hradu vyhnat. Na místo vyhozených podvodníků by prý raději najal výkvět mládeže z různých měst Království českého, který by měl tyto nahradit.

 Na jednom z pražských náměstí sešla se mládež těchto měst: Žatec, Jihlava, Plzeň, Domažlice, Třeboň a Tábor. Před vstupem do ulic pražských se tito měšťané ještě potkali s vyhlášeným astronomem Johanem Keplerem a jeho kolegou astrologem Francois de Astra. Tito dva mudrcové vyčetli z hvězd příslušnost k jednotlivým městům a podle astrálních zákonů mládež do těchto měst rozdělili.

Před zraky příslušníků dvora byla provedena vizita alchymistických i jiných umění. Mezi těmi, kteří se měli vyjádřit k předvedenému umění, byli tito dvořané:

Rabbi Löw – velmi moudrý, avšak poněkud podivínský představitel pražské židovské obce. Jeho radám císař velice naslouchá. Zároveň se však o něm říká, že se zabývá okultismem a skutečnou magií. Důstojná, ale záhadná postava na dvoře Rudolfově.

Maršál von Russworm – voják a velitel každým coulem. Člověk je mu dobrý pouze potud, pokud udrží zbraň namířenou na nepřítele a slepě splní jakýkoliv rozkaz. Z přítomnosti alchymistů a vědců má radost jen tehdy, pokud jejich bádání přispívá k umění válečnému, což se však příliš neděje. Z přítomnosti mladých měšťanů však nadšený není vůbec. Nejraději by je navlékl do brnění či použil jako cvičné terče pro svá děla. 

Kardinál Spinelli – velký tajnůstkář a představitel boží na dvoře Rudolfově. Vše pokrokové je pro něj buď zázrak, nebo čertovina. Rozhodně se staví proti přítomnosti jakýchkoliv vědců, starých či mladých, a nabádá, aby se všichni vrátili do svých měst, kde by se měli modlit za úrodu, méně nemocí a za království nebeské. Bůh přece všechna svá tajemství podle své vůle již vyjevil a je proto rouháním snažit se o jakoukoliv osvětu. Ideální poddaný je podle něj ten, kdo se na nic neptá a v potu tváře dnem i nocí lopotí se na svém malém políčku ve prospěch císařských sýpek.

 Hraběnka Stradová – ctihodná a oblíbená paní a císařova první dáma. Nikdo přesně neví, proč ji císař nepojal za svou choť. Je bystrá, rozumná, má přísný pohled, nabádá Rudolfa k rozumnému utrácení a nejraději by propustila všechny ty, kteří neprokáží, že jejich bádání vede k praktickým, ale nikoliv lživým a zmanipulovaným výsledkům.

Právě hraběnka Stradová stojí za pozváním největšího a nejuznávanějšího vědce a myslitele současné Evropy, pana magistra Edvarda Kellyho. Ten se též dostavil, vybaven mnoha doporučeními nakonec přesvědčil císaře, aby mu dal možnost odhalit, že v podstatě všichni přítomní staří vědci a alchymisté jsou jen darmožrouti bez špetky imaginace a vědeckého porozumění.

Císařští rádci, pan Kelly i císař Rudolf sám, skutečně spatřili, že veškeré snažení doposud tak štědře přeplácených vědců byla jen iluze a klam. Pan Kelly v mžiku oka prohlédl faleš přítomných prolhaných spíše rádobyvědců a skoroumělců: malířka stále reprodukující obraz Mony Lisy, přičemž však ve skutečnosti nezvládne ani jednoduchý črt či kresbu, alchymista rozbíjející atom bóru, ze kterého se však místo bóru vyklube hrst pilin, blekotající astrolog mlžící ohledně císařovi budoucnosti, falešný bazilišek, který je ve skutečnosti jen vycpaný krokodýl, a stejně tak falešná údajná jeho hypnotizérka, alchymista, který místo přeměny vody na víno dovede jen snadno zbarvit vodu do červena, či obrovitý kolohnát předvádějící cirkusový trik  se zachycením letící střely. Jen pan Johanes Kepler obhájil před císařem své názory a s radostí se zavázal ke spolupráci s panem Kelly.

Spolupráci na čem, ptáte se? Inu, jakmile byli dosavadní šejdíři s hanbou z dvora i Prahy vyhnáni, pan Kelly se zavázal, že z mladých měšťanů udělá učedníky, tovaryše a mistry různých nauk a řemesel. Stane se průvodcem jejich poznání rozličných dovedností i života na císařském dvoře. A nejen to – zavázal se, že do čtrnácti dní vyhotoví měšťané tu nejvelkolepější královskou korunu, kterou svět ještě nespatřil a žádný vladař nenosil. Ovšem – a z toho se nejednomu kronikáři tají dech a schne inkoust na brku – tuto korunu vytvoří zcela zdarma, bez jakýchkoliv císařských peněz i dalších zdrojů. To se samozřejmě císaři tuze zalíbilo, neboť na novou korunu má již několik let zálusk. Stejně tak tento nápad kvitovala paní Stradová, jelikož nejlepší cena je vždy zdarma a přesně tím může na výrobu koruny materiálně přispět – vůbec ničím.

Magistr Kelly se rozhodl měštanstvo  motivovat tím, že tento úkol vyhlásil jako soutěž mezi jednotlivými městy. Budeme tedy svědkem snažení či soutěže měst Žatce, Tábora, Třeboně, Domažlic, Jihlavy a Plzně o to, které z měst získá největší císařovu přízeň a navždy se zapíše do historie Zemí koruny české coby zhotovitel císařské koruny, kdo získá na závěr svého úsilí císařskou odměnu. Budeme zkrátka svědky soutěže O poklad Rudolfa II…

 Měšťané složili na závěr ceremonie přísahu a odebrali se do svých komnat.

Na svou čest a svědomí přísaháme,

že vynaložíme veškeré naše úsilí,

k tomu, aby se naše cechy staly,

co nejlepšími služebníky jeho císařské milosti.

Budeme studovat, pracovat a bude-li nutné i bojovat,

abychom splnili zadaný úkol.

S rozumem a štěstím, dílo ať se daří!

Nám, kdo věrně slouží, slavnému císaři.