Včerejší slavnostní nástup posádek byl vpravdě zvláštní a překvapivý. Nejprve nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být naše každodenní setkání něčím výjimečné. Kapitán pronesl svou řeč a seznámil nás s úkoly na následující den. Když v tom…
Rozevřela se brána a do tábora přivlekli členové naší palubní posádky něco…podivného. Nejprve se zdálo, že jde o medvěda či opici, pak se ale ukázalo, že tvor nemá kůži, ale kožešiny. Ano. Byl to člověk. Pod všemi těmi vydělanými kůžemi, amulety, kusy látek, hlíny, větviček a dalších přírodních materiálů (snad zbytky rozervaného námořnického trika?) jsme skutečně rozeznali lidské rysy. Tvor byl gargantuovských rozměrů a síla paží našich dvou nejsilnějších trosečníků se té jeho tak tak vyrovnala. Tento podivný muž byl přistižen, kterak čenichá kolem našich zásobovacích stanů. Nebyl nijak agresivní, ale vzhledem k tomu, že jsme neměli ponětí o jeho úmyslech, raději jsme jej drželi spoutaného.
Když už se zdálo, že podivná patová situace nikam nepovede, jeden z cestujících – amatérský znalec záhady bermudského trojúhelníku – rozeznal jazyk, kterým muž mluvil. Byl to jazyk dávno vyhynulého lidského kmene. Co bylo ještě podivnější, muž měl u sebe světlici z U.S.S. Cyclop! Ano, toto podivné individuum se nějakým způsobem dostalo k výbavě lodi našich přátel, kterou moře pravděpodobně vyvrhlo na odlehlé straně ostrova. Pomocí gest, posunků a kusé znalosti jazyka toho monstra jsme pochopili, že v lesích daleko od našich tábořišť je celý kmen těchto lidí a disponuje pro nás tuze vzácným nákladem – bednou plnou lodních světlic.
V tuto chvíli ještě nevíme, zda jsou světlice použitelné, zda nezvlhly apod., víme však, že je musíme stůj co stůj získat. Jednak tito primitivní lidé ohrožují sami sebe na životech, neboť se s tak pokročilou technologií doposud nesetkali a neumějí s ní bezpečně manipulovat, jednak deník Benjamina Briggse naznačuje cosi o tom, že silný zdroj tepla či světla je klíčový pro využití síly elektromagnetické bouře k našemu prospěchu.
Podaří s nám spásné světlice získat? Budeme je umět správně použít tak, bychom se odsud dostali?
Doufejme, že ano.
