Archiv do roku 2020

Dnešní den byl plný činností, které se tak nějak nastřádaly ke konci našeho skvělého tábora. Nejprve jsme shlédli kvůli počasí odložené divadelní představení, u kterého jsme se doslova váleli smíchy po zemi. Poté jsme mohli být svědky historické události – nejstarší oddíl chlapců ve fotbalovém utkání zdecimoval výběr vedoucích a praktikantů a nadělil jim před obědem drtivou prohru 0:4. I když to z počátku na takovou blamáž nevypadalo a výběr dospělých táborníků měl více ze hry, tři nepochopitelné minely v obraně vedly k tomu, že do šaten se tým dětí odebíral za pohodlného průběžného stavu 3:0. Po přestávce pak mladíci po pěkné kombinační akci přidali ještě jednu branku a dospělý výběr již nedokázal hrozící ostudu odvrátit. Hřejivou náplastí mohl být fakt, že výběr žen porazil srdnatě bojující děvčata z nejstaršího oddílu těsně 2:1.

V odpoledních hodinách jsme si užili jankapulskou pouť. Na mnoha atrakcích táborníci vyhrávali táborové peníze, které obratem směňovali v krámku za dobroty, upomínkové předměty či hračky.

Večer se konala rozlučková diskotéka. Dospěláci nám předvedli několik nacvičených táborových tanečků. Všichni jsme se náramně pobavili a uondaní po celém dni jsme rádi odpluli do říše snů.

Do našeho puebla zavítal šílený Janeba! Tento legendární sportovec – turista pro všechny obyvatele Jankapulca vytýčil šílený orientační závod plný bláznivých stanovišť. Na  zastavení „casino“ jsme museli překonat šíleného krupiéra, který nám ukázal další směr pochodu pouze za podmínky, že jsme jej porazili buď v karetní hře, nebo ve hře v kostky.  Dále nás cesta zavedla do temné jeskyně, kde jsme se museli dotýkat odporných chlupatých pavouků. V muzeu jsme museli pro další postup na trati rozluštit prastaré nápisy dávných Aztéků. Velmi překvapivé stanoviště bylo lyžařské centrum, kde museli sněhu neznalí Mexičané předvést alespoň špetku talentu při běhu v lyžařském ústrojí. Na stanovišti „toaleta“ jsme se seznámili s neobvyklými hygienickými návyky obyvatel města Tlaxiaca.  Poté jsme nakrmili šiškami šíleného mexického boha. Dále jsme museli přeplout rozbouřené vody řeky Rio Grande, řeky tak prudké a nebezpečné, ve které se topí i ryby. Také jsme se museli prošplhat přes neprostupný mexický prales a v pekelném ohni absolvovat velikonoční pálení Jidášů.

V průběhu putování jsme se občerstvili výbornými tvarohovými, povidlovými a makovými buchtami. Celý den si nám nad hlavami hrálo rozesmáté letní slunce a my jsme si uvědomili, že v našem milovaném pueblu strávíme již jen dva celé dny a ten třetí pojedeme domů… 

Calvera! Calvera se blíží! Obchodník Chuan spatřili Calverovu bandu tábořit jen několik málo mil od naší vesnice, od našeho milovaného Jankapulca. Chuan se rozhodl, že nám prozradí, kde se Calverova banda ukrývá. Chuan však za svou informaci požadoval část naší úrody. Nezbylo nám, než s obchodem souhlasit, a tak jsme vyměnili naší kukuřici, těžce vydobytou pšenici a drahocenné zásoby mouky za informaci, kde přesně se Calvera skrývá.

Dle sdělení Chuana jsme vyslali špionské skupiny Calverovi v ústrety, abychom odhalili jeho podlé a zlé záměry. V rokli, kterou nám Chuan pospal, jsme vyzvěděli, kdy přesně se Calvera chystá do naší vesnice vtrhnout. Vyslechli jsme také, kde má Calvera ukrytou munici a neprodleně jsme se na toto místo vydali, abychom pomocí vynálezu pana Nobela vyhodili tyto zásoby, které jsme sami nebyli schopni odnést do našeho puebla, do povětří.

Calvera se v naší vesnici zjeví v prvním dni nového týdne, přesně tři a půl hodiny poté, co zvon na zvonici naší radnice odbije poledne. Snad jsme se dostatečně připravili na jeho návrat. Doufejme, že Chris a jeho parta pistolníků nám v minulých dnech předali dost ze svých dovedností, abychom v boji s Calverou obstáli.