I když nám do odjezdu domů zbývá prožít téměř celý čtvrtek, celý pátek a celou sobotu, čas neúprosně tlačí a my v podstatě začínáme končit.
Desítky krabic, bedýnek a beden začnou pomalu bobtnat v útrobách buňky, kam je na zbytek roku uskladníme. Ve čtvrtek večer máme poslední, závěrečnou diskotéku. Ještě si zasportujeme na olympiádě, zakončíme CETEH, v sobotu si pohrajeme na pouti a v neděli se slzou v oku zamáváme táboru… Mezitím nás ale čeká udělat asi miliarda drobných či větších prací a úkolů. Tak to chodí.
Úžasná aktivita, na kterou se skutečně celý tábor těšíme, je balení dětí. Takový úkol, jako je zabalit více než 200 dětí, je vážně podařená kratochvíle. Už prostý akt uskladnění spousty a spousty oděvů a osobních předmětů v kufrech a taškách je práce nelehká, v podmínkách tábora je to často práce vykonávaná dětem navzdory. Některé děti vám budou totiž do očí tvrdit, že tepláčky, které jsou zcela jasně podepsané jménem, nositeli toho jména prostě nepatří. Na srubu se náhle zjeví několik kusů oděvů, které podle reakce dětí nepatří vůbec nikomu (zřejmě po nocích někdo obchází tábor a zanáší sruby oděvy fiktivních táborníků, jinak si to nedovedeme vysvětlit…). Tu se objeví dávno ztracená ponožka, támhle se zase vyloupne pohřešovaná botička. Do toho samozřejmě děti nejeví ani minimální snahu se na celé proceduře balení nějak aktivněji zapojovat, protože doma to za ně přece celé udělala maminka. A když už to do toho zpropadeného kufru všechno dáte, kufr nejde zavřít nebo se pro jistotu rovnou rozbije. Grrr…..
Alespoň, že větší Jankováci jsou v tomhle ohledu celkem samostatní. Tady nejde o to je do balení zapojit. Zde stačí jen dělat, že neslyšíte povznesené frfání, mrmlání a pubertální výjevy na téma „je mi čtrnáct, co ty mi budeš říkat, jak a kdy si mám zabalit“. Nakonec to do těch kufrů a tašek nějak našlapeme a naložíme na náklaďák, který si pro kufry v neděli přijede. Konečně, jinak to ani nejde.
Určitě se pro vás pokusíme sestříhat ještě nějaká videa a pořídit kupu fotek. Ale jak se bude čas na táboře krátit, bude i méně a méně času se fotkám a filmům věnovat. Tak se na nás nezlobte, pokud byste nabyli dojmu, že se vám aktualizovaných fotek v galerii či nových filmů nedostává. Ten dojem je správný. Určitě ale fotíme a točíme dál. Možná že se ale obrázky v galerii objeví s nějakým zpožděním, neboť už nemáme sílu a energii jet v podstatě online.
Nafotíme a natočíme olympiádu i pouť, stejně tak i poslední diskotéku či závěrečný táborák. Přivezeme i fotky a videa z Tábora, kde byla ve středu polovina cechů na poslední etapě za osvobozením císaře. Druhá polovina jej osvobozuje dnes. No kdo to má, dvakrát osvobozeného panovníka? To se může stát snad skutečně jen na Jankově.
A vidíte? Tento text nemá přílohou ani jednu fotku. Už nám to začíná….