Expedice Variola definitivně opustila Československo, aby její vzduchoplavce nepříliš silný vítr zanesl k druhému mezipřistání, do Maďarska. Maďarština nám nejdříve přišla trochu méně srozumitelná, ale brzy jsme ji přivykli, podobně jako tradičním čardášům, který si ráno celá expedice na počest Maďarů zatančila.
Doktor Žába přinesl do vínku etapy dvě zprávy – jak to bývá, odlišného charakteru. Tou špatnou bylo, že prof. Pečírka zůstává nezvěstný a naděje na přežití exploze jeho aerostatu pomalu hasnou. Dobrou zprávou však je, že tragédie, která nás postihla vyvolala vlnu solidarity a podpory z rodné vlasti.
Mezi řadou telegramů a telefonních přepisů doručených expedici, si Dr. Žába všiml jednoho zcela odlišného. Pochází z pera bývalého balonového pilota, který sledoval Pečírkův podnik v přípravách – z novinových článků a díky jeho bohatým zkušenostem a podrobné předpovědi přesně odhadl místo našeho přistání. Nabídl nám svůj příspěvek radou, neboť jeho věk by již připojení k výpravě neumožnil.
Dr. Žába s vědomím menších zkušeností vzduchoplaveckých, rozhodl se tohoto stébla zachytit a druhou etapu vést přesně dle pokynů Oty Krýčeho, jak se jeho autor podepsal. Dle jeho instrukcí jsme se tak po celý den připravovali na různé nástrahy balónového létání. Učili jsme se rychlé orientaci v přírodě, uzlování, porozumění na dálku (tzv. koš – koš), a střelbě z praku (toliko jediné bezpečné zbrani vzduchoplavce). Všechny spolky prokázaly své kvality hodné pravých cestovatelů ve všech dovednostech dosáhly vysoké úrovně a kvality.
K večeři nás pak pozvala místní temperamentní kuchařská honorace na vynikající Magyarország Pörkölt s noky.
Byl to den náročný, a navíc musíme ještě balit – začíná se zdvihat přímý vítr Pešť – Turecko…
Viszlát!
