Stejně jako v minulých letech jsme i letos navštívili Anenskou pouť v Jankově. Pokud nás paměť neklame, snad jen ta největší nepřízeň počasí dokázala naše táborníky v minulosti odradit od toho, aby si koupili u stánku srdce pro maminku či babičku nebo se zhoupli na houpačce a zatočili na kolotoči.
Nám počasí přálo. Celý den svítilo sluníčko, až jsme se trochu strachovali, jestli ho není až moc. Raději jsme proto všem táborníkům při cestě do Jankova polili hlavičky či čepice vodou. Také jsme dohlédli na to, aby děti nebyly z toho, že jsou po nějaké době opět „v civilizaci“, vyjančené a aby si nekoupily v místním krámku něco, z čeho by je mohlo bolet bříško. Zřejmě jsme to všechno zvládli, neboť žádný táborník neměl v důsledku poutě žádné obtíže.
Děti si pouť užily, sklouzly se a zatočily, koupily domů či kamarádům nějakou tu památku. A už se pomalu těší na pouť další, tentokrát táborovou, která nás čeká za týden. Tak uvidíme, jestli bude alespoň tak zábavná, jako ta Anenská.
