Ranní nástup tábora byl nečekaný, avšak nutný. Dobrodruzi byli vybaveni odpadkovými koši, seřadili se do šiků a tím vytvořili rojnici přes celé táborové ležení. Vydali se mírným krokem po ležení a ostřížím zrakem hledali jakékoli odpadky či papírky. Díky spojeným silám všech dobrodruhů úklid celého tábora zabral jen několik minut.
Následovala dopolední oddílová činnost.
Na konci odpočinového času proběhl křest nováčků Neptunem. Dobrodruzi se shromáždili okolo nových vedoucích, praktikantů a zdravušky sedících na zemi uvězněných v žebřiku, kteří na Jankov přijeli poprvé. Dorodruzi začali skandovat „NEPTUNE, NEPTUNE!“ a vzápětí se vyvalil dým a přišel mezi nás sám Neptun osobně i se svými pomocníky. Nejprve byli svatou neptunovou vodou pokřtěni mladí dobrodruzi a pak už se Neptunovci vrhli na vedoucí. Křest probíhal následovně: nejdříve namočit, pak pomazat hořčicí a kečupem, posypat moukou, pomazat vajíčky, zase polít vodou voda a na závěr bahno ze dna rybníka. Všechno pořádně rozmazat a pak utíkat, neboť právě pokřtění vedoucí se mohli za způsob křtu pomstít jak pomocníkům tak i samotnému Neptunovi.
V odpoledních hodinách vyzvala 15. družina dámské osazenstvo vedoucích k fotbalovému utkání. Z obrázků můžete vidět, jak těžké to bylo jak pro 15 družinu tak pro vedoucí. Po perném boji vyhrály vedoucí 3:0.
Večer jsem zavolal na povzbuzení mé kamarády z vedlejší vesnice. Přijeli dva a uvařili všem dobrodruhům jejich úžasnou specialitu – šmoulí krupicovou kaši. Jak to tak bývá, šéfkuchař je nejraději, když svůj výtvor může předvést, takže mí kamarádi šmoulinka Verča a šmoula Radek vydávali dobrodruhům vynikající pochoutku osobně.
Na večerním nástupu dostali nejstarší dobrodruzi pokyn dostavit se na kinosál. Posadili se do pohodlných křesel a před sebou měli velké plátno. Začala se přehrávat nahraná zpráva stará pár minut. Jejím obsahem bylo zjištění možného válečného konfliktu v blízké lokalitě. Naši dobrodruzi byli rozřazeni nadporučíkem McZimou do šesti skupina a byli k nim přiřazeni vedoucí skupin. Dostali pár minut na sbalení nejdůležitějšího vybavení a s šátky na očích je 109 zabezpečovací rota hlavního štábu rozvezla na startovní bezpečné stanoviště. V autech dostali itinerář cesty a seznam úkolů, které musí splnit.
Na válečné misi je potkalo hodně nebezpečných situací, skrývali se do příkopů, maskovali se listím, plížili se vysokou trávou a museli se dorozumívat posunky.
Brzo ráno dorazili do cíle mise, na Velký Blaník, kde pro ně zabezpečovací rota připravila ležení v rozhledně. Všechny skupiny splnily své úkoly na výbornou. Spokojeni se svým výkonem šli dobrodruzi spát.