Prosíme všechny korespondenty, maminky, tatínky, babičky, dědečky, tetičky…aby na dopisy a pohledy pro naše kamarády vždy uváděli číslo oddílu táborníka. Výrazně tak zkrátíte dobu rozdělování pošty a vaše psaníčka se tak dostanou k táborníkům dříve.
Moc děkujeme!
Stejně jako v minulých letech jsme i letos navštívili Anenskou pouť v Jankově. Pokud nás paměť neklame, snad jen ta největší nepřízeň počasí dokázala naše táborníky v minulosti odradit od toho, aby si koupili u stánku srdce pro maminku či babičku nebo se zhoupli na houpačce a zatočili na kolotoči.
Nám počasí přálo. Celý den svítilo sluníčko, až jsme se trochu strachovali, jestli ho není až moc. Raději jsme proto všem táborníkům při cestě do Jankova polili hlavičky či čepice vodou. Také jsme dohlédli na to, aby děti nebyly z toho, že jsou po nějaké době opět „v civilizaci“, vyjančené a aby si nekoupily v místním krámku něco, z čeho by je mohlo bolet bříško. Zřejmě jsme to všechno zvládli, neboť žádný táborník neměl v důsledku poutě žádné obtíže.
Děti si pouť užily, sklouzly se a zatočily, koupily domů či kamarádům nějakou tu památku. A už se pomalu těší na pouť další, tentokrát táborovou, která nás čeká za týden. Tak uvidíme, jestli bude alespoň tak zábavná, jako ta Anenská.
Další etapa celotáborové hry zavedla skotské klany na místa opředená tajemstvím a mystériem. Ano, zavítali jsme ke břehům samotného jezera Loch Morar.
Osidlování nových území není jen o sběru plodin. Musíme se naučit žít s přírodou tak dobře, abychom ji dokázali plně naslouchat a porozumět. Jenom tak dokážeme splatit dluhy vůči koruně a vysvobodit hrdého Williama Wallace z temnot hradební kobky.
Platí, že každé skotské jezírko, jezero či vřesoviště je obestřeno a svázáno s tajemnými příběhy, které se vyprávějí z generace na generaci. Naším úkolem bylo se s jedním z těchto příběhů seznámit, a sice s příběhem jezera Loch Morar. To se nám podařilo a m jsme tak ukázali králi Eduardovi, že praví Skotové mají stejně citlivé duše, jako silné paže!
