Archiv do roku 2020

Dnes nám byly doručené zprávy z druhého tábora, který jsme vybudovali na odlehlé části ostrova. Hlídka hlásí, že dosud nespatřila žádné známky probíhajícího pátrání po nás. Žádné lodě, letadla, vrtulníky, nic. Též přístroje zachráněné z letadla mlčí a baterie v našich mobilních telefonech, na kterých zaznamenáváme tyto střípky z našeho velkého dobrodružství, se blíží limitu svých kapacit…

Podařilo se nám však rozluštit alespoň další stránky z deníku námořníka Benjamina Briggse, jehož ohlodané kosti jsme před několika dny našli. Podle rozluštěných stránek tento udatný dobrodruh seznal, že na ostrově není sám. Pojal podezření, že na ostrově je další inteligentní bytost, která má své vlastní důvody pro to, aby zůstala nespatřena.

Byly důvody tohoto neznámého individua čestné? Byl to také jen další zmatený trosečník? Nebo naopak někdo, kdo byl se záhadou bermudského trojúhelníku hlouběji obeznámen? Proč jsme prozatím nenašli ostatky této bytosti? Nebo jsme snad svědky blouznění Benjamina Briggse a sledujeme na stránkách jeho deníku známky postupujícího šílenství a bludů? 

To nevíme. 

Zatím.

Jak se ukázalo, magnetická bouře, která poslala naše letadlo na neznámé místo, nezničila všechny elektronické přístroje na palubě. Díky tomu se podařilo některým cestujícím, kteří – díky bohu – neuposlechli pokyny palubního personálu a nevypnuli svá mobilní zařízení, natočit průběh našeho letu včetně nouzového přistání na ostrově a prvního kontaktu s námořníky neboze ztroskotané U.S.S. Cyclops. Díky palubnímu technikovi se podařilo tyto záběry zrekonstruovat a my je takto zanecháváme těm, kteří snad někde po nás pátrají. Můžete tak nyní exkluzivně spatřit poslední dramatické minuty letu OK 25703 a ohodnotit profesionalitu obou pilotů a celého palubního personálu.

Upozornění – některé záběry mohou být drastické.

Dnešního dne jsme měli za úkol splnění doslova životně důležitého úkolu – obstarání si pitné vody. Jelikož na tomto tajuplném ostrově není dostatek pitné vody v podobě studánek, pramenů apod., jsme nuceni obstarat si pitnou vodu destilací vody mořské. Měli jsme veliké štěstí, když jsme mezi troskami lodi Cyclops našli několik kusů sirek, pár kotlíků, nějaký ten nůž a kus motouzu. Pod vedením zkušených námořníků jsme pak rozdělali ohně a pokusili se zajistit dostatek pitné vody na další týdny. Destilace se nám povedla, i když se sirky ukázaly jako zcela mokré, tedy nepoužitelné. Na řadu tak opět přišly naše lupy. Nikoliv ty ve vlasech, ale ty na určení azimutu :). Ty jsou totiž vybaveny zvětšovacím sklem, díky němuž se nám podařilo vznítit troud a následně rozdělat oheň. V tomto okamžiku jsme věděli, že máme napůl vyhráno a destilace tak již nebyla žádný problém.

Po získání pitné vody jsme si postavili přístřeší, neboť kapitánova posádka předpovídala na následující hodiny prudké bouře.  Předpověď se ukázala jako mylná (spadlo sotva pár kapek). Měli jsme z toho takovou radost, že si nejmenší cestující našeho letu uspořádali malou taneční zábavu.