Alespoň, že je ráno hezky. Díky tomu stíháme jak táborovou pouť, tak Neptuna. To je takový obřad, kdy jsou noví vedoucí a praktikanti pokřtěni blátem a vodou. A odpoledne přichází úklid, úklid a zase… úklid. A nestarší kluci připravují večerní táborák. Těsně po večeři se ještě stihne sehrát fotbal vedoucích proti nejstarším oddílům. Pochopitelně vyhráli vedoucí. Taky jsem jim fandila. Pak zasedneme k ohni a v tu chvíli na nás padne taková ta tíživá atmosféra konce tábora. Je cítiz z chatek, srubů i z každého z nás. Ne, že bychom se netěšili domů, ale těch dvacet dní tady na Jankově má takové zvláštní kouzlo, které snad ani nelze popsat. A jak tak sedíme a zpíváme písničky, stahují vedoucí mezitím táborovou vlajku. Nejstarší kamarádi, kteří jsou tu naposledy, dostávájí na rozloučenou táborové tričko. Usínám a ještě teď mi v uších zní naše táborová hymna. Zítra už budu spát doma. Dobrou
