Archiv do roku 2020

Ráno se dobrodruzi probudili do slunečného dne. Jejich poslední zkouškou byl Janebův šílený běh. V táboře se objevili plakáty na tuto akci:

/data/kronika/2009/fotogalerie/17_janebuv_beh/janebak_plakat.jpg

Cílem tohoto úkolu bylo zvýšit vytrvalost dobrodruhů pro nadcházející zaklínání. Janebův běh byl dlouhý něco málo přes 10km a na této trase bylo rozmístěno deset stanovišť:

lanový program – prolézt lanové centrum McZimy
výškový přenos – přenést celou družinu z jedné strany na druhou bez dotyku lana nataženého ve výšce 120cm
vzduchovky – sestřelit pomocí vzduchovky 4 železné panáčky
zálesácké stanoviště – rozpoznat jednotlivé typy ohnišť (pyramida, pagoda …)
kimovka – zapamatovat si 25 kartiček pexesa v krátké době a následně je vypsat i s pozicemi
nakrm rodinku – nakrmit každého dobrodruha dvěma kousky bonbónků LIPO pomocí čínských hůlek
hod přesný – hodit co nejvíce ping-pongových míčků do lahví od okurek
kostka – hodit na šestistěné kostce více jak vedoucí. Pokud se to nepodařilo, tak se jeden člen musel vrátit cca 300m zpět a zapamatovat si kus textu z testamentu na hrobě. Až potom mohli pokračovat dál
opiš pomník – 4 členové družiny měli přenést v paměti jeden odstavec textu z pomníku a bez chyby ho přepsat
přetah lodě – na blízké vodní hladině, takzvaném „plivátku“ byla přivázaná pramice na jedné straně a pomocí lan ji dobrodruzi měli přetáhnout na druhou stranu
Dalším faktorem byl Janebův kufr, který každá družina přenesla z jednoho stanoviště na druhé.

Jak je vidět z obrázků, dobrodruzi si to užívali a do tábora se vrátili s úsměvem na tváři, přestože byl den velice namáhavý.

Během Janebova šíleného běhu v táboře proběhla malá episoda. Navštívil nás pan Vítěslav Tomíček se svojí manželkou Miluší. Býval to hlavní vedoucí tábora Jankov v letech 1966 – 1969. Jeho choť jezdila jako oddílová vedoucí. Pro ně to byla návštěva velmi nostalgická a dle jeho slov: „Tady to vypadá pořád stejně.“ myšleno samozřejmě v dobrém, zavzpomínali manželé Tomíčkovi v doprovodu hlavního vedoucího na léta strávené ve zdech chatek a srubů tábora Jankov.

Janebova šíleného běhu se neúčastnili družiny 1. až 4. Místo toho se vydali na pouť do nedaleké vesnice Jankov, kde sídlí Záchranářská zvířecí stanice.

Večer se rozhodlo. Vejce, které Peterlin dokázal získat z Dragonlandu a které zajišťovalo ochranu Ereboru po dvacet dnů, se rozpadlo a s ním i ochrana před Drakonusem. Peterlin díky dobrodruhům získal celé zaklínadlo. Těsně před jeho vyřčením však do Ereboru vstoupil Drakonus. Peterlin proto vyzval všechny dobrodruhy a společnými silami ho zahnali zpět do Brány světů a zavřeli ji. Uchránili tím Erebor od nadcházející zkázy. Král Petr Veliký následně odměnil dobrodruhy za jejich udatnost a snahu zachránit říši tím, že jim udělil řády: Řád dubové palice, Řád bronzové dýky, Řád stříbrného kopí a Řád zlatého meče. Každý dobrodruh obdržel navíc kouzelný amulet se symbolem Ereboru.

Ranní nástup tábora byl nečekaný, avšak nutný. Dobrodruzi byli vybaveni odpadkovými koši, seřadili se do šiků a tím vytvořili rojnici přes celé táborové ležení. Vydali se mírným krokem po ležení a ostřížím zrakem hledali jakékoli odpadky či papírky. Díky spojeným silám všech dobrodruhů úklid celého tábora zabral jen několik minut.

Následovala dopolední oddílová činnost.

Na konci odpočinového času proběhl křest nováčků Neptunem. Dobrodruzi se shromáždili okolo nových vedoucích, praktikantů a zdravušky sedících na zemi uvězněných v žebřiku, kteří na Jankov přijeli poprvé. Dorodruzi začali skandovat „NEPTUNE, NEPTUNE!“ a vzápětí se vyvalil dým a přišel mezi nás sám Neptun osobně i se svými pomocníky. Nejprve byli svatou neptunovou vodou pokřtěni mladí dobrodruzi a pak už se Neptunovci vrhli na vedoucí. Křest probíhal následovně: nejdříve namočit, pak pomazat hořčicí a kečupem, posypat moukou, pomazat vajíčky, zase polít vodou voda a na závěr bahno ze dna rybníka. Všechno pořádně rozmazat a pak utíkat, neboť právě pokřtění vedoucí se mohli za způsob křtu pomstít jak pomocníkům tak i samotnému Neptunovi.

V odpoledních hodinách vyzvala 15. družina dámské osazenstvo vedoucích k fotbalovému utkání. Z obrázků můžete vidět, jak těžké to bylo jak pro 15 družinu tak pro vedoucí. Po perném boji vyhrály vedoucí 3:0.

Večer jsem zavolal na povzbuzení mé kamarády z vedlejší vesnice. Přijeli dva a uvařili všem dobrodruhům jejich úžasnou specialitu – šmoulí krupicovou kaši. Jak to tak bývá, šéfkuchař je nejraději, když svůj výtvor může předvést, takže mí kamarádi šmoulinka Verča a šmoula Radek vydávali dobrodruhům vynikající pochoutku osobně.

Na večerním nástupu dostali nejstarší dobrodruzi pokyn dostavit se na kinosál. Posadili se do pohodlných křesel a před sebou měli velké plátno. Začala se přehrávat nahraná zpráva stará pár minut. Jejím obsahem bylo zjištění možného válečného konfliktu v blízké lokalitě. Naši dobrodruzi byli rozřazeni nadporučíkem McZimou do šesti skupina a byli k nim přiřazeni vedoucí skupin. Dostali pár minut na sbalení nejdůležitějšího vybavení a s šátky na očích je 109 zabezpečovací rota hlavního štábu rozvezla na startovní bezpečné stanoviště. V autech dostali itinerář cesty a seznam úkolů, které musí splnit.

Na válečné misi je potkalo hodně nebezpečných situací, skrývali se do příkopů, maskovali se listím, plížili se vysokou trávou a museli se dorozumívat posunky.

Brzo ráno dorazili do cíle mise, na Velký Blaník, kde pro ně zabezpečovací rota připravila ležení v rozhledně. Všechny skupiny splnily své úkoly na výbornou. Spokojeni se svým výkonem šli dobrodruzi spát.

Nedělní ráno všechny potěšilo pozdějším budíčkem a sladkou snídaní. Předchozího dne se uběhla část maratonu. Dnes odstartovalo jeho pokračování. Všichni dobrodruzi spojili své síly ke zdolání vzdálenosti 42195 metrů. Ti, co neběželi, tak občerstvovali právě běžící dobrodruhy na několika stanovištích sprškou vody. Celý maraton uběhli dobrodruzi v čase 2 hodiny 45 minut a 47 vteřin. Podívejte se, jak to celé probíhalo. Posledním článkem dlouhého řetězu byl sám hlavní vedoucí Petr. Olympijské disciplíny jsou založeny na individuálních výkonech jednotlivců, ale myšlenka společného běhu, která se objevila v jankovských dějinách poprvé, dokládá, jak silné je pouto mezi dobrodruhy.

Skončily disciplíny a co zbylo? Diplomy a medaile ležely na stole a musely se předat. Rozhodči je vzali a na nástupu rozdali. Byla to veliká sláva. Hodně potlesku a dojetí. Dobrodruzi poté madaile s chutí spořádali a diplomy si uložili do svých cestovních vaků.

Během odpoledne proběhla ještě oddílová činnost, tak se podívejte, co všechno dobrodruzi dělali.