Včerejší večer byl pro nás, Skoty, vyústěním celodenních příprav. Ve skotských barvách, vybaveni klanovými vlajkami, bojovnými srdci a klidnou myslí, jsme se dostavili na popravčí vrh nad Edinburghem. Zde jsme byli svědky vyhroceného dramatu, které bude jistě určujícím momentem pro běh dalších skotských dějin.
V záři zapadajícího slunce jsme byli svědky zasedání soudního tribunálu za účasti samotného anglického krále Eduarda I. Spolu s ním dostavila se vyřknout svůj ortel nad Williamem Wallacem i nepočetná družina anglických šlechticů. Dostavil se též sir Baliol, který však ve svém srdci vždy choval k nám, Skotům, upřímnou náklonnost. Alespoň u něj bylo lze předpokládat, že svůj hlas věnuje ve prospěch skotského hrdiny.
Král dal nejprve pohrdavým způsobem najevo, co si skotském lidu myslí. Jeho odpor k jakékoliv myšlence na svobodné Skotsko byl hlasitý a jasný. Marné byly protesty hrdinného Baliola proti králově řeči, jeho hlas zůstal osamocen.
Za zvuku popravčích bubnů byl následně před tribunál dovlečen William Wallace. Králova snaha pokořit jej mučením byla však marná. Nestál před námi zlomený muž. I když neslo tělo Williama Wallace známky mučení, odhodlání a hrdost v jeho očích zažehly v našich srdcích plameny odporu k celému zinscenovanému tribunálu. Majestátu Wallace mohla konkurovat snad jen krása a spanilost královny Eleanory, která k Wallacovi vrhala pohledy plné obdivu a náklonnosti.
Přišlo hlasování o budoucnosti Williama Wallace a tedy též o budoucnosti Skotska. Poměr hlasů byl daný, Wallace propadl hrdlem, byť proti jeho vině pozvedla svůj hlas též sama královna. Sir Baliol alespoň přesvědčil krále, aby Wallace mohl vyjevit své poslední přání.
„Mým přáním je za zvuku našeho skotského symbolu, za zvuku dud, spatřit svého přítele, žáka a následovníka, Roberta Bruce!“ opovážil se William Wallace vyslovit své poslední přání. Po těchto slovech to mezi skotskými svědky těchto událostí zašumělo. Král se takovému přání vysmál. „Je to již mnoho let, co jsme v této zemi onen odporný nástroj zakázal. Nejeden byl rozdrcen podrážkou mé královské holiny. A ty se opovažuješ přát si právě to! To se nikdy nestane!“ hřímal král.
Avšak právě v tom okamžiku počaly se vzduchem linout jasné tóny dudových píšťal. Na scéně se zjevil skutečně Robert Bruce a po jeho boku kráčel pravý skotský dudák! Po slovní roztržce mezi králem a jeho družinou na jedné straně a Robertem Brucem a představiteli dvanácti skotských klanů na straně druhé a za přímluvy královny Eleanory, podlehl král argumentaci Roberta Bruce. Bylo dohodnuto následující: král dává skotskému lidu pod vedením Roberta Bruce tři týdny na to, aby uhradil své závazky vůči koruně, zejména doplatil veškeré poplatky a daně. Poté se sejdou zástupci klanů a zástupci koruny a bude hlasováno o novém králi. Skotsko tak dostane šanci zvolit si skutečně svého, nezávislého krále. Pokud však lid skotský nedokáže dostát svému slibu, bude William Wallace, kterého si král ponechal jako pojistku, sťat jako sprostý vrah a zrádce, lid skotský nebude dále míti zastoupení u dvora a veškerá jeho práce bude zatížena vysokou daní. Spolu s Wallacem by však byl sťat i Rober Bruce.
Král se i se svou družinou odebral do svých držav. A nám nezbývá, než se pustit do práce. Všem je jasné, že v případě našeho selhání by byly všechny myšlenky na svobodné Skotsko na dlouhá staletí opuštěny…
