Archiv do roku 2020

Vážení čtenáři,

přinášíme vám první vydání Expedičních Listů. Přejeme příjemné člení a držte naší výpravě palce! 

Expediční Listy číslo 1

Každý tábor prostě musí několikrát během turnusu uspořádat pořádnou táborovou diskotéku. Tak tomu bylo a tak tomu je. I když mnozí z nás dříve narozených mnohdy netuší, jaký interpret právě obluzuje své nadšené mladistvé publikum svým syntetizátorem upraveným hlasem a může pohoršeně pozdvihnout obočí nad prováděnou taneční kreací, mile rádi našim mladým kamarádům takový prožitek zprostředkujeme. 

Vy můžete nahlédnout do galerie, zda mezi táborovými tanečníky nezahlédnete třeba budoucí taneční hvězdu. Vzhledem k choreografii některých kamarádů bychom se vůbec nedivili :).

Všem spoluobčanům! 

Vězte, že stateční zástupci vybraných československých spolků v sobotních podvečerních hodinách opět pozvedli pochodeň naděje a stejně jako ve Velké válce i tentokrát zažehli v našich srdcích plameny československého hrdinství.

Všichni víme, že po skončení Velké války je soudobým největším strachem nemoc černých neštovic. Nemoc, která nehledí na původ, barvu pleti či politické smýšlení a jako stín zla temně sbírá životy po celé Zemi. Nejinak je tomu i v naší nové zemi, zemi Československé. Připomeňme osud malého chlapce Miroslava Zikmunda, jehož tělo je právě v těchto dnech těžce zkoušeno touto proradnou chorobou. 

Uplynul právě rok od chvíle, kdy Čechoslováci poprvé hrdě stanuli po boku ostatních suverénních států. A jsme rádi, že již po pouhém roce existence naší republiky smíme k blahu všeho lidstva přispět nemalým podílem. Vděčíme za to zejména panu profesorovi Jaromíru Pečírkovi, československému lékaři a botanikovi, cestovateli, badateli a horolezci. Právě on je jen krůček od objevení a výroby léku proti černé smrti. 

K výrobě takového léku je však potřeba podniknout dlouhou a strastiplnou cestu až do dalekého pohoří himálajského, zde nalézt vzácnou bylinu, a i s ní se vrátit zpět. Tento podnik dostal název „Expedice Variola“.

Profesor Pečírka se na dalekou cestu vydal včera v odpoledních hodinách, a to pomocí horkovzdušného balónu. V době, kdy na pražském Orloji odbila sedmá, odlepil se balón od československé půdy a vystoupal vstříc slávě a spáse. Pan profesor nám naposledy zamával na znamení zdaru a poté již jeho silueta zmizela za horizont.

Zástupci Červeného kříže, Československých turistů, Junáků, Legionářů, Dobrovolných hasičů a Sokolů doprovodili profesora na start jeho důležité a průlomové cesty. Ve večerních hodinách se pak i oni vydali na svou cestu v podobě nočního přeletu. 

Důležitou roli při organizaci celého podniku sehrál Dr. Emil Žába, který se coby následovník profesora Pečírky stal vedoucí celé podpůrné expedice a stal se tak odpovědným za činnost všech výše jmenovaných spolků.

Jsme rádi, že celá akce dostala vedle vědeckého rozměru i rozměr státnický. S profesorem Pečírkou, doktorem Žábou a se  zástupci jednotlivých spolků se přijel rozloučit i sám pan prezident Československé republiky, profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Tento státník světového významu nejenže popřál výpravě za léčivou bylinou mnoho úspěchu a šťastný návrat zpět do vlasti, vyzdvihl také osobní statečnost a nasazení všech členů výpravy.  

Držme palce všem členům Expedice Variola. Přejme jim štěstí v náročných situacích, které s sebou takový podnik, taková vzduchoplavecká odysea, přináší. Buďme hrdi na naše vyslance, na naše Čechoslováky. S nadějí hleďme vstříc obzoru, až siluety balonů na letní obloze oznámí světu návrat těchto hrdinů.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.

V Jankově, 21.7.1919