Co vám říkají pojmy jako takeláž, čelen, blinda, útočná lávka nebo taranování? Že nic? Ani nám před pár týdny tyto pojmy nic neříkaly. Avšak dnes, po dvou týdnech společné práce se zkušenými námořními vlky, můžeme hrdě prohlásit, že žádný z pojmů námořní mluvy nám nezůstal skryt. Protože však řemeslo námořnické je především léty zdokonalovaná dovednost, nalodili jsme se s nadšením pod vedením našich kapitánů na záchranné čluny z U.S.S. Cyclops a v nedalekém zálivu jali jsme se námořnický fortel pilovat k dokonalosti. Vyzkoušeli jsme si některé námořnické dovednosti, které jsou při bezpečném ovládání lodi potřeba, načež jsme uspořádali i cvičnou námořnickou bitvu. Všichni členové posádek obstáli se ctí.
I když jsme se pod vedení námořníků stali samostatnými lodivody, stále ještě nemáme představu, jakým způsobem opustit náš tajuplný ostrov (ano, už o něm mluvíme jako o „našem“ ostrově). Stále nevíme, kdy a zda vůbec se má objevit další elektromagnetická bouře, stejně tak ještě nevíme, jakým způsobem tento jev využít k návratu do světa, který jsme tak nedobrovolně opustili.
Máme však též důvody k optimismu. Zelené TO se od své návštěvy v našem táboře neukázalo. I když neznáme podstatu tohoto jevu, nemáme žádný pocit nebezpečí nebo ohrožení. Právě naopak. Nejen trosečníci z americké lodi, ale i my máme poslední dny a hodiny spíše pocit, že na nás něco dohlíží či dokonce nad námi drží ochrannou ruku. Je to trosečník stejně jako my? Nebo snad pan domácí, jemuž se více než dvě stě pro něj podivných individuí prohání po jeho dvorku a on je bodře při tom nechává? Uvidíme…
