Archiv do roku 2020

Jankovští přátelé, kamarádi, rodiče,

na tomto linku Galerie Jankov 2020 naleznete odkaz na galerii všech fotek z letošního tábora. Po rozkliknutí linku budete dotázáni na heslo, které vám děti poslaly ve svých dopisech či pohledech, popřípadě vám jej již řekly doma :). Nezapomeňte heslo zadat malými písmeny. Pokud by byl s heslem problém, napište nám na FB zprávu, heslo zašleme. Pokud FB nemáte k dispozici, napište email na volevecky@email.cz. Do předmětu emailu uveďte jméno a oddíl vašeho táborníka, abychom měli kontrolu, že jste skutečně „naši“ :D. 

Po zadání hesla se vám zobrazí odkaz na galerii fotek, která je řazena po jednotlivých dnech, výjimečně po jednotlivých aktivitách. Doporučujeme si odkaz uložit mezi oblíbené záložky, abyste nemuseli tento proces opakovat a mohli si „na kliknutí“ vychutnat nové fotky :).

Tým II. turnusu.

Ve včerejších podvečerních a večerních hodinách jsme přetrhli předivo časoprostoru a vrátili jsme se do roku 1590, do doby Rudolfa II. Na rozdíl od jiných vládců, tento císař neholduje bitvám a zbroji, přehlídkám a ukřičeným hlasům maršálů a kapitánů chrabrých vojsk.  Jeho vášní jsou toliko vědy, rozličné múzy a alchymie.

Jenže co naplat, zlato v císařská pokladně nepřibývá. Náklady na odborníky různých profesí, kteří se snaží vyrobit kámen mudrců, zlato z olova či víno z vody, jsou obrovské. A výsledky? Darmo mluvit! O pruty zlata nikdo nezakopává, kámen mudrců nikde a voda obarvená na rudo je stále jen voda. A ta nepatří císařův stůl. 

Rudolf proto dopřál sluchu svým rádcům a rozhodl se uspořádat veřejnou přehlídku umění pánů mudrců a alchymistů, kteří jsou v očích dvora označováni spíše za šarlatány a tmáře, ne-li rovnou podvodníky či ještě hůře – za teoretiky! Také veřejně vyhlásil, že pokud shledá pány „odborníky“ nedostatečně erudované, nechá je s hanbou ze svých služeb uvolnit a z Pražského hradu vyhnat. Na místo vyhozených podvodníků by prý raději najal výkvět mládeže z různých měst Království českého, který by měl tyto nahradit.

 Na jednom z pražských náměstí sešla se mládež těchto měst: Žatec, Jihlava, Plzeň, Domažlice, Třeboň a Tábor. Před vstupem do ulic pražských se tito měšťané ještě potkali s vyhlášeným astronomem Johanem Keplerem a jeho kolegou astrologem Francois de Astra. Tito dva mudrcové vyčetli z hvězd příslušnost k jednotlivým městům a podle astrálních zákonů mládež do těchto měst rozdělili.

Před zraky příslušníků dvora byla provedena vizita alchymistických i jiných umění. Mezi těmi, kteří se měli vyjádřit k předvedenému umění, byli tito dvořané:

Rabbi Löw – velmi moudrý, avšak poněkud podivínský představitel pražské židovské obce. Jeho radám císař velice naslouchá. Zároveň se však o něm říká, že se zabývá okultismem a skutečnou magií. Důstojná, ale záhadná postava na dvoře Rudolfově.

Maršál von Russworm – voják a velitel každým coulem. Člověk je mu dobrý pouze potud, pokud udrží zbraň namířenou na nepřítele a slepě splní jakýkoliv rozkaz. Z přítomnosti alchymistů a vědců má radost jen tehdy, pokud jejich bádání přispívá k umění válečnému, což se však příliš neděje. Z přítomnosti mladých měšťanů však nadšený není vůbec. Nejraději by je navlékl do brnění či použil jako cvičné terče pro svá děla. 

Kardinál Spinelli – velký tajnůstkář a představitel boží na dvoře Rudolfově. Vše pokrokové je pro něj buď zázrak, nebo čertovina. Rozhodně se staví proti přítomnosti jakýchkoliv vědců, starých či mladých, a nabádá, aby se všichni vrátili do svých měst, kde by se měli modlit za úrodu, méně nemocí a za království nebeské. Bůh přece všechna svá tajemství podle své vůle již vyjevil a je proto rouháním snažit se o jakoukoliv osvětu. Ideální poddaný je podle něj ten, kdo se na nic neptá a v potu tváře dnem i nocí lopotí se na svém malém políčku ve prospěch císařských sýpek.

 Hraběnka Stradová – ctihodná a oblíbená paní a císařova první dáma. Nikdo přesně neví, proč ji císař nepojal za svou choť. Je bystrá, rozumná, má přísný pohled, nabádá Rudolfa k rozumnému utrácení a nejraději by propustila všechny ty, kteří neprokáží, že jejich bádání vede k praktickým, ale nikoliv lživým a zmanipulovaným výsledkům.

Právě hraběnka Stradová stojí za pozváním největšího a nejuznávanějšího vědce a myslitele současné Evropy, pana magistra Edvarda Kellyho. Ten se též dostavil, vybaven mnoha doporučeními nakonec přesvědčil císaře, aby mu dal možnost odhalit, že v podstatě všichni přítomní staří vědci a alchymisté jsou jen darmožrouti bez špetky imaginace a vědeckého porozumění.

Císařští rádci, pan Kelly i císař Rudolf sám, skutečně spatřili, že veškeré snažení doposud tak štědře přeplácených vědců byla jen iluze a klam. Pan Kelly v mžiku oka prohlédl faleš přítomných prolhaných spíše rádobyvědců a skoroumělců: malířka stále reprodukující obraz Mony Lisy, přičemž však ve skutečnosti nezvládne ani jednoduchý črt či kresbu, alchymista rozbíjející atom bóru, ze kterého se však místo bóru vyklube hrst pilin, blekotající astrolog mlžící ohledně císařovi budoucnosti, falešný bazilišek, který je ve skutečnosti jen vycpaný krokodýl, a stejně tak falešná údajná jeho hypnotizérka, alchymista, který místo přeměny vody na víno dovede jen snadno zbarvit vodu do červena, či obrovitý kolohnát předvádějící cirkusový trik  se zachycením letící střely. Jen pan Johanes Kepler obhájil před císařem své názory a s radostí se zavázal ke spolupráci s panem Kelly.

Spolupráci na čem, ptáte se? Inu, jakmile byli dosavadní šejdíři s hanbou z dvora i Prahy vyhnáni, pan Kelly se zavázal, že z mladých měšťanů udělá učedníky, tovaryše a mistry různých nauk a řemesel. Stane se průvodcem jejich poznání rozličných dovedností i života na císařském dvoře. A nejen to – zavázal se, že do čtrnácti dní vyhotoví měšťané tu nejvelkolepější královskou korunu, kterou svět ještě nespatřil a žádný vladař nenosil. Ovšem – a z toho se nejednomu kronikáři tají dech a schne inkoust na brku – tuto korunu vytvoří zcela zdarma, bez jakýchkoliv císařských peněz i dalších zdrojů. To se samozřejmě císaři tuze zalíbilo, neboť na novou korunu má již několik let zálusk. Stejně tak tento nápad kvitovala paní Stradová, jelikož nejlepší cena je vždy zdarma a přesně tím může na výrobu koruny materiálně přispět – vůbec ničím.

Magistr Kelly se rozhodl měštanstvo  motivovat tím, že tento úkol vyhlásil jako soutěž mezi jednotlivými městy. Budeme tedy svědkem snažení či soutěže měst Žatce, Tábora, Třeboně, Domažlic, Jihlavy a Plzně o to, které z měst získá největší císařovu přízeň a navždy se zapíše do historie Zemí koruny české coby zhotovitel císařské koruny, kdo získá na závěr svého úsilí císařskou odměnu. Budeme zkrátka svědky soutěže O poklad Rudolfa II…

 Měšťané složili na závěr ceremonie přísahu a odebrali se do svých komnat.

Na svou čest a svědomí přísaháme,

že vynaložíme veškeré naše úsilí,

k tomu, aby se naše cechy staly,

co nejlepšími služebníky jeho císařské milosti.

Budeme studovat, pracovat a bude-li nutné i bojovat,

abychom splnili zadaný úkol.

S rozumem a štěstím, dílo ať se daří!

Nám, kdo věrně slouží, slavnému císaři.

Ráno zase jako malované. Zuby, oči, protáhnout, namazat vyhlášený táborový rohlík rybičkovou pomazánkou, uklidit a ven. Je pěkně!

Nejmladší děvčátka se ráno vrátila z přespání v tee pee, které je doslova nalepené na plot tábora. Ovšem zvenku, hned u zadní brány u marodky. Takže outdoor jak vyšitý :). Pro většinu z nich to byl vůbec první podobný zážitek. Tee pee znají většinou jen z romantických obrázků z divokého západu či ze čtení Vinetoua před spaním na dobrou noc. Kdo by taky stavěl tee pee na balkóně paneláku, že ano. A ne všichni máme chatu či chalupu, kde je prostor pro takovou kratochvíli. Na zemi jsme vybudovali pět vrstev podestýlky, takže ani případná aspirantka na Princeznu na hrášku neměla šanci si na cokoliv stěžovat. Zima nebyla, mokro už vůbec ne, takže zážitek jedna báseň. V tee pee nám postupně přespí šest nejmenších oddílů (snad počasí vydrží). Pro ty starší táborníky máme připravené podobné zážitky, ale jindy a jinde.  Takže stanu, spacáku a karimatky skutečně užije každý.

Když říkáme ven, myslíme nejčastěji do lesa. Pokud to jde, hrajeme si tam. Les má svoje kouzlo. Není v něm ani horko, ani zima. Je v něm klid a milo. Vždycky je po ruce nějaká ta do ruky padnoucí šiška či vhodně dlouhá ležící větev, kterou kluci prostě musejí zvednou a chvíli s ní blbnout. Je hrozně těžké vzít děti do lesa a zakázat jim šišky a tak vůbec. Je to jako vzít je do cukrárny a dát si vodu a suchý chleba. Sice se určitě nepřejedí, ale ani si to neužijí. A my si chceme tábor hlavně užít. Takže šišky po sobě sice neházíme, ani se netlučeme větvemi po hlavách, ale pár stromů už bylo svědkem vrhacích schopností našich ostrostřelců.

A pak jsou tu domečky. Z nějakého důvodu je nejoblíbenější lesní hrou stavba minidomečků u paty stromů. To můžete mít připraveno klidně deset her, ale jak si, zejména ti malí, nemohou chvíli stavět cestičku z kamínků a ohrádky z klacíků, není to ono. Jak se staví sen v praxi :).

Jo, marodka je stále prázdná. Ať to vydrží. 

Mezi tím vším se snažíme zvelebit tábor, jak se dá. Opravit označení záchodů a sprch, připravit táborák, vytisknout miliony seznamů, ať máme všechno pěkně na očích, nafasovat a rozdat mezi oddíly sportovní potřeby, poučit hlídku, stanovit kontrolní body obchůzky tábora, doladit jídelníček, atp.

A také padla první výzva – nejstarší kluci hrdě vyzvali oddíláky a prágoše na prestižní floorbalový zápas. Neméně hrdě jsme výzvu přijali. Takže slibujeme, že vaše kluky rozsekáme na kousky, zbytky si namažeme na chleba a až se rozpláčou, půjčíme jim kapesníčky. A nebo taky ne. Protože zápas bude s největší pravděpodobností až ke konci tábora, a to už pro samou únavu sotva přelezeme mantinely, abychom se na hřiště vůbec dostali. Asi to bude boj. Marodka je samozřejmě proti. Ale co, namíchejte desinfekci, rozmíchejte sádru, tohle je sport, bejby!

Tým 2. turnusu