Archiv do roku 2020

Dnešní dopoledne jsme věnovali pečlivému úklidu a balení. I když je to téměř k nevíře, zítra jedeme domů…

Po obědě jsme byli svědky vyvrcholení snahy o vypuzení Calvery a jeho bandy z našeho puebla. Chris a jeho pistolníci se Calverovi statečně postavili, avšak nebyli na to sami. Každý člen našeho puebla našel odvahu a pistolníky ve vypjaté situaci podpořil. Calverovi nezbylo než odtáhnout s nepořízenou. Byli jsme hrdi, že jsme mohli Calverovi i sami sobě dokázat, co všechno jsme se v průběhu tří týdnů naučili. Například jak pracovat na poli, všelijaké kovbojské dovednosti, střílet z pistolí a pušek, těžit zlato atd.

Večer jsme zapálili závěrečný táborový oheň, zazpívali jsme si hymnu a další písničky, které nás doprovázely celým táborem. Dali jsme definitivní sbohem Chrisovi a jeho partě a plni rozporuplných pocitů jsme naposledy ulehli v našich chatičkách a srubech.

Dnešní den byl plný činností, které se tak nějak nastřádaly ke konci našeho skvělého tábora. Nejprve jsme shlédli kvůli počasí odložené divadelní představení, u kterého jsme se doslova váleli smíchy po zemi. Poté jsme mohli být svědky historické události – nejstarší oddíl chlapců ve fotbalovém utkání zdecimoval výběr vedoucích a praktikantů a nadělil jim před obědem drtivou prohru 0:4. I když to z počátku na takovou blamáž nevypadalo a výběr dospělých táborníků měl více ze hry, tři nepochopitelné minely v obraně vedly k tomu, že do šaten se tým dětí odebíral za pohodlného průběžného stavu 3:0. Po přestávce pak mladíci po pěkné kombinační akci přidali ještě jednu branku a dospělý výběr již nedokázal hrozící ostudu odvrátit. Hřejivou náplastí mohl být fakt, že výběr žen porazil srdnatě bojující děvčata z nejstaršího oddílu těsně 2:1.

V odpoledních hodinách jsme si užili jankapulskou pouť. Na mnoha atrakcích táborníci vyhrávali táborové peníze, které obratem směňovali v krámku za dobroty, upomínkové předměty či hračky.

Večer se konala rozlučková diskotéka. Dospěláci nám předvedli několik nacvičených táborových tanečků. Všichni jsme se náramně pobavili a uondaní po celém dni jsme rádi odpluli do říše snů.

Do našeho puebla zavítal šílený Janeba! Tento legendární sportovec – turista pro všechny obyvatele Jankapulca vytýčil šílený orientační závod plný bláznivých stanovišť. Na  zastavení „casino“ jsme museli překonat šíleného krupiéra, který nám ukázal další směr pochodu pouze za podmínky, že jsme jej porazili buď v karetní hře, nebo ve hře v kostky.  Dále nás cesta zavedla do temné jeskyně, kde jsme se museli dotýkat odporných chlupatých pavouků. V muzeu jsme museli pro další postup na trati rozluštit prastaré nápisy dávných Aztéků. Velmi překvapivé stanoviště bylo lyžařské centrum, kde museli sněhu neznalí Mexičané předvést alespoň špetku talentu při běhu v lyžařském ústrojí. Na stanovišti „toaleta“ jsme se seznámili s neobvyklými hygienickými návyky obyvatel města Tlaxiaca.  Poté jsme nakrmili šiškami šíleného mexického boha. Dále jsme museli přeplout rozbouřené vody řeky Rio Grande, řeky tak prudké a nebezpečné, ve které se topí i ryby. Také jsme se museli prošplhat přes neprostupný mexický prales a v pekelném ohni absolvovat velikonoční pálení Jidášů.

V průběhu putování jsme se občerstvili výbornými tvarohovými, povidlovými a makovými buchtami. Celý den si nám nad hlavami hrálo rozesmáté letní slunce a my jsme si uvědomili, že v našem milovaném pueblu strávíme již jen dva celé dny a ten třetí pojedeme domů…