Archiv do roku 2020

Páteční podvečer pomalu změnil se ve večer, hmyz už dolétal, a na Pražském hradě se událo drama v pravdě epochální. Městské cechy sešly se, aby vzdaly hold císaři Rudolfovi II., kterému měšťané hrdinně pomohli uchovat si trůn a čest. Pod příkrovem tmy dorazil císař i se svým dvorem na Pražský hrad, kde usedl čelem k hrdě se tvářícím představitelům cechů. 

Magistr Kelly formálně představil císaři všechny cechy a následně konečně předal Rudolfovi zcela novou, krásnou, bohatě zdobenou a unikátní korunu. Rudolf na nic nečekal a tento klenotnický skvost si ihned nasadil. Okamžitě si korunu oblíbil a cechům velice zdvořile a upřímně za veškerou jejich pomoc a hrdinské nasazení poděkoval.   

Následně magistr Kelly císaři představil cechy v pořadí, v jakém se o císařovu záchranu nejvíce přičinily. I když se snažil každý jednotlivec cechu co nejvíce císaři ku pomoci být, některým cechům se snad i díky paní Štěstěně vedlo o něco více než jiným. 

 Na šestém místě se umístil cech jihlavský se ziskem 33 bodů. O jeden stupínek lépe skončili cechovníci z města Tábora se ziskem 41 bodů. Za pěkných 47 bodů zbyla pomyslná bramborová medaile pro výkvět mládeže z města Třeboně.  Odměněni bronzem skončili chlapci a dívky z Domažlic, kteří nasbírali 49 bodů. O vítězství města Plzně nakonec rozhodl jen jeden jediný bod. Plzeň totiž získala bodů 52, zatímco druhý Žatec „jen“ 51.

Všichni příslušníci cechů získali pěkné odměny, jako například na táboře vlastnoručně odlévané mince na krk. Hlavně ale všichni získali mnoho krásných zážitků, pocit sounáležitosti a přátelství. A možná se i něco naučili. Když ne z historie, tak třeba něco o sobě samých.

Na závěr ceremoniálu jsme se stali svědky něčeho úžasného. Pomocí šesti speciálních zrcadel rabbi Löw otevřel víko tajemného sarkofágu a my jsme na vlastní oči konečně mohli spatřit, na čem rabbi celá ta léta tajně pracoval. Před našimi zraky povstal Golem. Obří hliněný muž s nesmírnou silou, která může být využita jak ke tvoření, tak ale i k ničení. To bylo tedy TO o němž jsme měli doteď jen neurčité náznaky! 

Když už se zdálo, že slavnostní předávání odměn je u konce, rozlehly se pražskými nádvořími zlověstné trubky oznamující všem, že za branami města usídlilo se vojsko císařova bratra, arcivévody Matyáše. A skutečně. Za několik okamžiků zjevil se sám Matyáš. Doprovode mu šla nejen jeho čestná garda, ale též zrádci Spinelli a Russworm. Matyáš se nevlídně na Rudolfa obořil a vyjevil mu sv požadavky: císař se vzdá koruny ve prospěch Matyáše, cechy budou rozpuštěny a hlava Kellyho bude odňata z jeho krku s laskavým přispěním královského kata. To samozřejmě nemohl císař akceptovat a rázně všechny požadavky odmítl. Matyáš Rudolfovo rozhodnutí nesl nelibě a dal pokyn, aby byl Golem zničen. Tím by se Matyáš stal pánem situace a své požadavky by si vynutil silou.

Kampak ale silou na Golema! Kelly dal Golemovi příkaz, aby bránil císaře. Jakmile Matyášova garda zaútočila, Golem se dal do pohybu. Doposud nemotorně se pohybující tělo se stalo nástrojem zkázy. Gardisté létali vzduchem, až bylo brzy jasné, že takto to na Golema nepůjde. Když i maršálek Russworm poražen zbaběle z nádvoří utekl, dal Kelly Golemovi příkaz, aby zastavil své ničení a ušetřil Matyášův i Spinelliho život. Císař po té doporučil Spinellimu nějakou tu dlouhotrvající náboženskou cestu, nejlépe takovou, z níž není návratu. Matyáše ponechal svému osudu, hned po té, co Matyáš na svou čest slíbil, že nadobro zanechá pokusů zmocnit se Rudolfova trůnu. I když je Matyáš křivák, pořád je to šlechtic a jeho slovo má nějakou váhu, že ano. 

Na úplná závěr jsme všichni dlouhým potleskem odměnili magistra Kellyho. To on pro nás celé dobrodružství přichystal, to on nás vedle po dlouhé a strastiplné cestě za záchranou Rudolfa II. Vedl nás za poznáním, že přátelství, čest a odvaha jsou víc než všechny trůny světa.

A už teď jsme zvědaví, kam nás osud zavane příště…