Archiv do roku 2020

V úterý jsme se podle počasí přenesli do listopadu. 12 stupňů na teploměru a 6 stupňů pocitových nepředstavuje dle našich názorů úplně letní teploty. Paní zima se asi chtěla podívat, jaké to tady na Jankově máme pěkné, a nejspíš se jí u nás líbilo, když se zdržela hned tři dny. Dnes jsme jí poslali kam patří, a sice na druhou půlku Zeměkoule. Na zítra jsme si objednali alespoň dvacet stupňů, tak ať se počasí kouká snažit! 

Děti jsou v suchu. Díky vám všem, rodičům, kteří jste skutečně zabalili holinky a ne pseudo nepromokavou obuv, díky za pláštěnky a ne za podle reklamy naprosto vodě odolné bundy, které se za deset minut promáčí skrz na skrz… Je to velká pomoc! Nejvíce to samozřejmě ocení právě děti, které si tak užijí zbývajících několik dní a neproleží je s kašlem a teplotou na marodce či doma pod peřinou. Díky za ně!

V dešti a zimě se sice pod širým nebem až tak mnoho aktivit provozovat nedá, nejste-li přáteli otužování a neholdujete-li brouzdání promáčenou travou, ale díky domácí přípravě a střeše nad hlavou jsme potrápili mozkové závity u nejedné znalostní soutěže, nebo jsme se pobavili u Aktivit či jiných společenských her. Kluci také rozjeli karban. O drobné nehráli, nebo o tom aspoň nevíme. Také jsme hodně kreslili, modelovali, navlékali korálky. Velcí i malí. A šlo jim to parádně!

V podvečer nás vzalo počasí na milost a my se konečně mohli vyfotit na společné fotografie. Fotky ve středu necháme v Benešově vyvolat a přibalíme dětem do kufrů a batohů. Pokud vám budou v neděli tvrdit, že je nemají, tak mají.  Máme tyhle společné fotky rádi. Jasně, každý si dneska může tu svou oblíbenou najít v telefonu, na tabletu či v počítači, ale to není nic pro nás. Hezky pěkně fotku doma do knihovny vystavit nebo na nástěnku připíchnou. Či aspoň magnetem na lednici přichytit, kde vydrží celý rok do dalšího tábora.

Také jsme na nástupu oceňovali. Tentokrát ty, kteří úspěšně absolvovali noční výsadek mimo tábor. Přespání v pustině s hvězdnou oblohou nad hlavou, s sebou pouze to, co unesete, a to včetně vody…není lepší prožitek pro vznik přátelství třeba na celý život. Kluci i holky si to parádně užili a my měli radost, že oni měli radost. 

Také jsme se stali svědky posunu děje celotáborové hry. Pan magistr Kelly byl při nástupu konfrontován maršálem Russwormem a kardinálem Spinelli. Na jejich rozkaz byl zajat rabbi Löw a přivláčen na náměstí ozbrojenou stráží. Zároveň mu byl Spinellim zabaven podivný sarkofág, který snad ukrývá ono podivné TO, na kterém rabbi tajně léta pracuje. Spinelli se samolibě usmíval nad tím, že mu TO spadlo do jeho rukou. Už vidí arcivévodu Matyáše na císařském trůnu. I když zatím nevíme, co TO vlastně je, je jasné, že jde o nějaký mocný artefakt či dokonce přístroj, který se může ukázat jako rozhodující faktor v budoucím dění a Spinellimu pomoci Matyáše na trůn dosadit. V ostré slovní konfrontaci magistr Kelly vystoupil na obranu rabbiho. Slova však nebyla nic platná a i když nerad, musel Kelly svou zbraň na ochranu spravedlnosti vytasit. Chytrým tahem předstíral, že byl obratným maršálkem Russwormem zle poraněn, avšak díky tajně nošené kroužkové košili podařilo se mu zmocnit se Spinelliho jako rukojmí. Spinelli velice ochotně souhlasil, že svůj život a zdraví vymění za propuštění rabbiho na svobodu a za svitek, s jehož pomocí se dá sarkofág otevřít. Avšak proradný Spinelli ještě před tím, než se prchl neznámo kam, utrhl část svitku, který tak nyní není kompletní. Otřesený rabbi Kellymu sdělil, že si není schopen vybavit, kterak sarkofág otevřít. Bude tedy nutné zjistit, co bylo na nyní chybějící části svitku. Jediným místem, kde se dá zjistit, kterak svitek zrekonstruovat a návod na otevření sarkofágu získat, je židovský hřbitov v městě Táboře. Pokud by se nám podařilo svitek zrekonstruovat a obsah sarkofágu ve prospěch Rudolfa využít, máme naději, že císařský trůn pro Rudolfa uchráníme.  Tedy – vzhůru do Tábora!

Tento textík se jmenuje Fejeton na úterý. Začal se psát v úterý hned po probuzení. Ale protože tu čas letí jako bláznivý, teď je půl druhé ve středu ráno a fejeton je teprve teď konečně hotový. A takto to tady na Jankově chodí. Jakoby se do každého jednotlivého dne vešel celý týden.

Zítra jedeme do Tábora, tedy vlastně jen půlka z nás. Ta druhá až ve čtvrtek. Vstáváme po šesté ranní. Tak jdeme urvat aspoň ty čtyři hodinky spánku. Musí stačit. Lepší už to nebude :).