Úspěch!
Tímto jediným slovem dal by se popsat výsledek našeho snažení. Všechny spolky dokázaly téměř nemožné a vystoupaly až na vrchol hory Kalapány, kde ve stínu sochy boha Ganéši natrhaly sobě tolik důležitou bylinu. Doktor Žába bezpečně dovedl dobrodruhy nejen vzhůru, ale též zpět do základního tábora.
Spolky poté sestoupily až do letové hladiny, kde se pomocí svých balonů dopravily, nyní již nejrychlejší možnou cestou, zpět do Evropy.
V Čechách, symbolicky opět v městě Jankově, kde výprava započala, byli dobrodruzi přivítán nejen slavnostní delegací a prostým lidem, ale zejména panem presidentem Masarykem, který potěšeně vyslechl positivní hlášení Žábovo.
President se rozhodl odvděčit se nejlepšímu spolku, jímž se stali českoslovenští Legionáři, vedle ostatních poct i státním vyznamenáním.
Největším překvapením bylo pak zjištění, že oním Otou Krýčem nebyl nikdo jiné než profesor Pečírka. Pan profesor nejenže přežil explozi svého balonu, ale z přítmí anonymity zasílal vzduchoplavcům své rady. Pro tento postup se rozhodl z toho důvodu, že byl přesvědčen, že kdyby byl dobrodruhy nalezen po explozi zraněný, dobrodruzi by jistě trvali na tom, aby byl dopraven do nemocnice a celá výprava za nalezením léku na černé neštovice by se tak patrně o několik měsíců, ne-li dokonce o několik let, odložila.
Nyní nic nebrání vědcům z ústavu profesora Pečírky začít extrahovat účinné látky z květiny Pula Kalapány a dát se do výroby léku.
Buďme na naše spolky hrdi, všichni si zaslouží nejen obdiv a vděk náš, ale v podstatě celého světa!