Archiv do roku 2020

Také vás někdy zajímalo, o čem si děti vlastně při noční hře povídají? Co si myslí a jak hru prožívají? Odpovědi na tyto otázky přináší odposlechnutá komunikace mezi našimi malými táborníky…

Měli jste už někdy dítě o prázdninách na táboře? Zajímalo vás, jak si pobyt užilo? A dozvěděli jste se něco?

Logická odpověď zní ano. Ale opak je nejspíš pravdou. Abyste tomu rozuměli, nejde o to, jestli je vaše dítě upovídané nebo nemluvné, ale o zážitky, které jsou nepřenositelné…

Zkusme si pár příkladů. Zvídavý otec se např. zeptá: „Jakého jste měli vedoucího?“ Unavené dítě pubertálního věku otočí oči v sloup a praví: „V pohodě.“ Mladší táborník možná ještě dodá: „Byl hodnej.“ Starostlivá maminka pro změnu vyzvídá: „Jakpak tam vařili? Chutnalo ti?“ „Chutnalo, ale po rajské jsem zvracela,“ zakňourá malá Anička. „Nebyla ti v noci na puťáku zima,“ pokračuje vytrvale maminka. Nevím, nepamatuju se,“ otráveně zabručí náctiletá slečna.

Táborový život je zvláštní. Dny tu běží rychle jeden za druhým, zážitků je víc, než se dá vypovědět, a kdo tam nebyl, nemůže porozumět… Za jeden táborový den lze prožít tolik, jako za celý běžný týden, někdy dokonce i víc…

Proto se svých ratolestí neptejte, jaké to na táboře bylo. Těžko vám totiž budou odpovídat, a když už, nebudete jim příliš rozumět. Není totiž podstatné, kolik dětí bylo v oddíle, jak často se kdo sprchoval nebo kolikrát si hráli v lese. Daleko důležitější je pocit, který v dětských srdcích zůstává, často až do dospělosti. Pak se z malých táborníků stanou velcí a tráví na táboře své dovolené…

Jsou tací, kteří tvrdí, že tábor se do života nepočítá. My si myslíme, že je to právě naopak.

Na světě jsou místa, která nás nutí se vracet. Jednou je navštívíme a už nikdy nezapomeneme. To, co nás na ně ale táhne zpět, jsou většinou lidé a zážitky…

 Tábor v Jankově by nebyl ničím bez každého jednoho z vás. Karibik na jachtě, Egypt na velbloudu, výprava na střechu Tibetu. To vše můžete vyměnit za 3 týdny na táboře. Zkuste to. Nebudete první ani poslední, kterým se zalesknou oči, až si začátkem července vzpomenete, že dřevo pro první táborák chystají bez vás…

 Myšlenky se rodí v srdci. Buďme stateční, jako staří Skotové, věřme jim a říkejme je nahlas. Dost možná najdeme cestu ke spravedlnosti, svobodě a lásce. Bohužel, čeká nás na ní i pár rozloučení…