Stal se zázrak. Ráno vstaneme a venku svítí sluníčko. Sice jako zima je, ale sluníčko jí určitě zažene. Díky tomu můžeme jít do lesa a nezůstávat v táboře. Hrajeme dneska jednu takovou hru na ocásky. To máte ocásek z krepáku za kalhotama a ostatní se vám ho snaží sundat. Trochu se mi podařilo trefit do stromu, ale žádný rozsvícení se nekonalo. Odpoledne máme v plánu střelbu. Nejsem sice nejlepší, ale jsem v tom fakt dost dobrá (ani ten strom mi neublížil). Nastřílela jsem hrozně moc bodů. Střílíme vzduchovkou, ale nabíjet to musí vedoucí, jako bychom to nezvládly samy. No a večer to přijde. Nejdřív půlka vedoucích odjede autama a všichni si myslí, že jedou kvůli zahájení, ale pak se vrátí a přivezou nejstarší oddíly z puťáku, aby o to vystoupení nepřišli. Přesně tak, večer se konečně hraje zahájení cetehu. Ta mašina, tak z ní se kouří a normálně jezdí po kolejích. A všichni vedoucí mají skvělý kostýmy. Ale teda nejlepší je závěrečný ohňostroj. Ten je fakt bomba. Skoro jako na silvestra. Ani pouštění štěstí (to jsou takový ty lampiónky, co se zapálí a odletí) na to nemá. Jdeme spát a povídáme si o tom úžasným představení. Ještě nás vyruší zvuky aut, jak vedoucí vezou nejstarší zpátky na puťák a už jen zavřu oči a… Dobrou
